KRKONOŠSKÝ NÁRODNÍ PARK S RESPEKTEM
KRNAP patří s více než 12 miliony návštěv ročně mezi nejnavštěvovanější národní parky v Evropě, možná i na celém světě.
Při takto vysoké návštěvnosti je na místě si před začínající letní sezónou připomenout, že hlavním pravidlem při návštěvě hor by měl být respekt.
Jednak respekt návštěvníků k výjimečné přírodě národního parku, dále respekt návštěvníků mezi sebou a v neposlední řadě respekt návštěvníků k zákonům a pravidlům platným pro území národního parku, která jsou nastavena právě s cílem uchovat zdejší krásnou přírodu.
Připomeňme si proto hlavní pravidla, která platí v Krkonošském národním parku.
To hlavní – zákaz vstupu mimo značené cesty – se týká jen klidových území KRNAP. Těch je 8 a zjednodušeně řečeno se jedná o hřebenové partie Krkonoš, převážně nad horní hranicí lesa. Klidová území mají chránit nejzranitelnější biotopy a druhy před nadměrnou a neusměrněnou návštěvností. V terénu jsou klidová území vyznačena dvojím způsobem – červeným pásovým značením na stojících stromech (horní pruh je kolem celého kmene a druhý spodní jen poloviční. Vidí-li návštěvník dva pruhy, je mimo klidové území, vidí-li jen jeden pruh, je v klidovém území a musí je neprodleně opustit) a smaltovanými cedulemi na sloupcích u cest procházejících daným územím. V Krkonoších jsou nejproblematičtějšími místy vrchol Sněžky a Větrné sedlo u bývalé Obří boudy. Vzhledem k obrovskému počtu přestupků v těchto lokalitách tam již sedmým rokem KRNAP instaluje ochranné sítě oddělující prostor pro návštěvníky od divoké přírody. Podobně problematickým místem je vyhlídka na Pančavský vodopád. I zde návštěvníci často nerespektují vyhrazený prostor a chodí se fotit na žulové skály.
Dalším pravidlem, které by mělo platit nejenom v národních parcích, ale všude v přírodě je, že co si do přírody přinesu, to si z ní také odnesu. Hovoříme tedy o problematice pohozených či zapomenutých odpadků – plastových či kovových obalů od potravin, papírových či vlhčených ubrousků. V přírodě se odpadky rozkládají jen velmi pomalu. Například papírový kapesníček se rozkládá čtyři týdny, igelitová taška 25 let a PET lahev 100 let. V horách proto více než kde jinde platí, že co si s sebou do přírody přineseme, musíme také zase odnést.
Speciální kapitolou jsou vjezdy motorových vozidel na území KRNAP. Zákon o ochraně přírody a krajiny přesně definuje, kdo po národním parku může jezdit. Jsou to mj. složky integrovaného záchranného systému, policie, správci a provozovatelé sítí, vlastníci a nájemci nemovitostí a někteří ubytovaní hosté. Vjezd do klidových území má svá jasně daná pravidla a postupy, jak o výjimku ze zákona žádat. Slabým místem jsou různé aplikace a navigace, zejména pak google maps, které mohou řidiče přivést do potíží. Řidiči jsou povinni respektovat dopravní značení (zákaz vjezdu) bez ohledu na to, co jim říká jejich navigace.
Podobně je to s cykloturistikou, kdy cyklisté mohou v národním parku jet jen po cyklotrase, která je k tomu výslovně vyhrazena. Tipy na výlety na kole: https://www.spindleruv-mlyn.com/cz/vylety/cykloturistika/. Stojí za to vyzdvihnout i základní pravidla bezpečné jízdy (zejména z kopce) a nutnost ohleduplnosti k ostatním návštěvníkům. Dodržujte proto, prosím, přiměřenou rychlost. Není totiž umění jet rychle, ale je uměním včas bezpečně zastavit a neohrozit ostatní ani sebe.
Návštěvníkům Krkonoš je třeba připomenout, že na celém území KRNAP je zakázáno létat s drony. Důvodem je rušení hnízdících ptáků a jiných živočichů.
Češi patří k velkým milovníkům psů, a tak si je s sebou obvykle berou i na cesty do přírody, národní parky nevyjímaje. Zatímco v české části Krkonošského národního parku platí „pouze“ povinnost mít psa pod jednoznačnou kontrolou, na polské straně státní hranice jsou pravidla striktnější. Tam pes musí být v národním parku vždy na vodítku a s náhubkem. KRNAP apeluje na majitele psů, aby si uvědomili, že jsou i lidé, kteří ze psů mají strach. Zejména vůči dětem jsou pak rodiče velmi citliví. Ujištění majitele psa, že zrovna jeho pes je hodný, v takovém případě nefunguje. Problémem jsou psi také na pastvinách a v jejich blízkosti. Psa mějte v takovém případě vždy na vodítku. Vběhne-li do ohrady, je o problém postaráno.
Dalším nešvarem jsou na kamenných mořích či v korytech říček turisty budované kamenné pyramidy. V krkonošské tundře půda zamrzá – rozmrzá – zamrzá – rozmrzá… už přibližně dvacet tisíc let. Tím se tady (v Česku pouze v Krkonoších a Jeseníkách) kameny v půdě a na jejím povrchu uspořádaly do mnohoúhelníků a dalších forem. Stavbou kamenných pyramid návštěvníci vzácné tvary rozebírají. Poklad, který příroda tvoří desetitisíce let, mohou lidé zničit za pár okamžiků. Podobnou landartovou či stonebalancingovou aktivitu registruje KRNAP v korytech krkonošských potoků a řek. Pod kameny v řece žije řada vodních živočichů (třeba larvy chrostíků), které jsou součástí fauny národního parku. Tím, že návštěvníci staví z říčního kamení mužíky, ničí těmto živáčkům domov.
Zkušenosti ukazují, že valná většina návštěvníků Krkonošského národního parku si váží zdejší cenné přírody. Přesto je při obrovské návštěvnosti jeho území i malé procento neukázněných návštěvníků velkým problémem. Chovejte se proto prosím jako hosté, s respektem k jejím obyvatelům. Jenom tak je možné, aby zdejší jedinečná příroda přežila.
Zdroj: KRNAP
