HISTORIE: MARTINOVKA

Patří mezi nejmalebnější horské boudy v Krkonoších. Stojí na jihovýchodním svahu Vysokého Kola, jen kousek pod státní hranicí, na místě, kde se po staletí potkávali horalé, pastevci, turisté i milovníci drsné krkonošské přírody.

Dnes vede kolem Martinovky oblíbená turistická cesta spojující Labskou boudu s oblastí Brádlerových Bud a Medvědího kolena. Málokdo však tuší, že historie tohoto místa sahá až do konce 18. století.

Přestože se někdy objevují zmínky o jejím založení už v roce 1642 protestantskými uprchlíky, historické mapy tuto teorii nepotvrzují. Za skutečný vznik Martinovky je proto považován rok 1795, kdy zde na pozemcích harrachovského panství postavil horskou boudu Martin Erlebach z nedalekých Krausových Bud. Právě po něm nese Martinovka své jméno.

Původně sloužila především jako pastevecká bouda. V první polovině 19. století zde hospodáři pásli desítky kusů hovězího dobytka a několik koz. Pastviny se rozprostíraly na rozsáhlém území mezi státní hranicí a vrchlabským panstvím.

Dnešní Martinovka nebyla jedinou stavbou v této lokalitě. Na horské enklávě původně stály hned tři boudy – Stará Martinovka, Nová Martinovka a menší Wanzerlova, později nazývaná také Rennerova bouda.

Významnou osobností historie Martinovky byl Johann Lauer, který v roce 1879 přestavěl původní hospodářskou boudu na hostinec se skromným ubytováním pro první návštěvníky hor. Kromě chovu dobytka se zde pěstovaly také brambory – údajně na nejvýše položených políčkách v celých Krkonoších.

Na počátku 20. století však začala ochrana horské přírody nabývat na významu. Harrachové proto dvě okolní boudy nechali zbourat, aby mohly být obnoveny původní porosty kleče. Martinovka tak zůstala jedinou zachovanou stavbou v této části hor.

K nejsmutnějším událostem v historii Martinovky došlo 22. března 1900.

Dva synové hospodáře Johanna Lauera se vydali přes hřeben pro dřevo. Na zpáteční cestě je však zastihla prudká sněhová bouře. V hustém sněžení, mlze a silném větru ztratili orientaci a minuli tehdejší nedokonalé tyčové značení.

Přes veškeré úsilí rodiny a záchranářů byli oba chlapci nalezeni až následující den. Jeden z nich již byl mrtvý, druhý svým zraněním krátce poté podlehl. Tragédie hluboce zasáhla obyvatele horských bud i celé okolí a dodnes připomíná, jak nevyzpytatelné dokážou být krkonošské hřebeny.

Martinovka se zapsala do historie také jako místo výjimečného přírodovědného projektu.

V roce 1906 zde známý učitel, propagátor turistiky a průkopník českého lyžování Jan Buchar založil s podporou hraběte Harracha rozsáhlou botanickou zahradu. Na ploše téměř tisíc metrů čtverečních pěstoval horské rostliny a studoval krkonošskou flóru.

První světová válka zahradu bohužel zničila. Krátce ji obnovil až ve 30. letech profesor Karel Kavina, významný český botanik a častý návštěvník Krkonoš.

Po roce 1912 se Martinovka začala rychle měnit v moderní horský hotel. Nový nájemce Otakar Hloušek objekt rozšířil a vybudoval zde čtrnáct pokojů, z nichž pět bylo vytápěných.

Ve 20. a 30. letech minulého století se Martinovka stala oblíbeným cílem turistů, lyžařů, umělců i představitelů prvorepublikové společnosti. Nabízela více než padesát lůžek a patřila mezi nejvyhledávanější horské chaty v centrálních Krkonoších.

Po záboru Sudet v roce 1938 převzali Martinovku bratři Hollmannové z Jeleních Bud. Během druhé světové války sloužila bouda jako rekreační a ozdravné zařízení pro piloty německé Luftwaffe.

Po skončení války se objekt vrátil do rukou československého státu a postupně opět sloužil turistům.

S Martinovkou je spojena i zajímavost, která překvapí nejednoho návštěvníka. Podle dostupných vzpomínek zde totiž krátce po svém narození pobývala budoucí tenisová legenda Martina Navrátilová. Její otec tehdy působil na boudě jako správce a právě podle Martinovky měla údajně získat své křestní jméno.

Dnes je Martinovka oblíbenou zastávkou turistů mířících na hřebeny Krkonoš. Nabízí jedinečné výhledy, klid horské přírody a zároveň připomíná bohatou historii života v nejvyšších českých horách.

Každý kámen, každá cesta i okolní horské louky zde vyprávějí příběh generací budařů, pastevců, turistů i lidí, kteří v drsných podmínkách Krkonoš dokázali vytvořit místo, jež si své kouzlo uchovalo dodnes.

Zdroj: Historie krkonošských bud