Nejvyšší česká hora řeší problém, který už nejde přehlížet.

Sněžka je symbolem Krkonoš a jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů v České republice. Jenže její popularita má i svou odvrácenou stranu. V hlavní sezoně míří na vrchol tisíce lidí a stále častěji se diskutuje o tom, zda je současný způsob návštěvnosti dlouhodobě udržitelný. Jedním z návrhů je i zpoplatnění vstupu nebo regulace počtu návštěvníků.

Představa, že bychom si na výstup na Sněžku museli koupit vstupenku nebo si předem rezervovat konkrétní čas, může působit zvláštně. Sněžka přece není muzeum, koncert ani zábavní park. Je to hora, na kterou se chodí pěšky.

Jenže právě Sněžka ukazuje, jak složité může být hledání rovnováhy mezi svobodou pohybu a ochranou mimořádně cenné přírody.

Vrchol Sněžky patří k nejnavštěvovanějším a zároveň nejzranitelnějším místům Krkonoš. Podle Správy KRNAP jej v závislosti na počasí a roční době může navštívit až 5 000 lidí za den. Vrchol se přitom nachází v přírodní zóně a zároveň v klidovém území národního parku.

Právě proto se zde dlouhodobě přijímají opatření, která mají návštěvníky udržet v prostoru určeném pro turisty a zabránit poškozování okolní vegetace.

Ani v letošním roce nechyběly na Sněžce ochranné sítě. Správa KRNAP je instaluje opakovaně, protože někteří návštěvníci stále vstupují mimo vyznačené trasy a do citlivých částí vrcholu.

A problém není jen estetický. Krkonošská tundra je unikátním ekosystémem, který je mimořádně citlivý na lidské zásahy.

Velké množství návštěvníků samo o sobě ještě nemusí znamenat katastrofu. Problém nastává ve chvíli, kdy lidé nedodržují pravidla.

Chůze mimo vyznačené cesty, vstup do chráněných lokalit nebo další nevhodné chování mohou mít v tak citlivém prostředí mnohem větší dopad než na běžné turistické trase.

Správa KRNAP proto dlouhodobě pracuje nejen s návštěvním řádem, ale také s ochrannými sítěmi, informačními prvky, značením a strážní službou. Cílem není lidi z hor vyhnat, ale usměrnit jejich pohyb tak, aby bylo možné přírodu chránit a zároveň Krkonoše dál navštěvovat.

A teď to nejdůležitější:

Za samotný výstup na Sněžku z české strany se v současnosti neplatí. 

Česká legislativa navíc v současnosti neumožňuje vybírat klasické vstupné za vstup do českých národních parků. Správa KRNAP na to upozorňuje dlouhodobě.

To však neznamená, že se o možnosti změny tohoto systému nikdy neuvažovalo.

Debata o případném zpoplatnění vstupu do KRNAP není úplně nová. Ve společné strategii péče o Krkonošský národní park a polský Karkonoski Park Narodowy se dokonce počítalo s diskusí o možnosti zavedení vstupného jako jednoho z nástrojů regulace návštěvnosti a zároveň jako zdroje peněz na údržbu infrastruktury a ochranu přírody.

Podobné řešení už ostatně funguje na polské straně Krkonoš. Vstup do Karkonoskiego Parku Narodowego je zpoplatněný. Nejde tedy o vstupenku „na Sněžku“ jako takovou, ale o poplatek za vstup do polského národního parku.

Případné české vstupné by proto nemuselo automaticky znamenat, že si člověk kupuje „právo vystoupit na Sněžku“. Mohlo by jít například o poplatek za vstup do vybraných částí národního parku.

Pomohlo by zpoplatnění?

Dokázalo by vstupné počet návštěvníků skutečně snížit?

Možná ano. Zvlášť pokud by cena nebyla stejná po celý rok a návštěvnost by se tím částečně rozložila do méně vytížených období.

Je ale také možné, že část turistů by poplatek jednoduše zaplatila a počet lidí na vrcholu by se příliš nezměnil.

Další možností je časová regulace – například omezení počtu návštěvníků v určitých nejvytíženějších hodinách. Takový systém funguje na některých turisticky velmi exponovaných místech ve světě.

A právě tady se dostáváme k otázce, která je možná důležitější než samotné vstupné:

Ve světě už podobná omezení existují

Regulace návštěvnosti významných přírodních lokalit není ve světě ničím výjimečným.

Například na japonskou horu Fudži se v některých obdobích vybírá poplatek a platí zde také další opatření regulující návštěvnost. Na evropských přírodních lokalitách se lze setkat s povinnými rezervacemi, časovými sloty nebo omezením počtu lidí.

Podobný princip známe i z některých českých turistických míst. Například Adršpašské skály pracují s kapacitou návštěvníků a cenou vstupného podle vytíženosti.

Otázkou tedy není, zda je regulace návštěvnosti něco nepředstavitelného. Spíše jak ji nastavit tak, aby skutečně pomohla přírodě a zároveň zůstala férová vůči návštěvníkům i místním obcím.

Krkonoše nejsou jen Sněžka

Jednou z cest může být také lepší rozložení turistů po celých Krkonoších.

Ne každý návštěvník totiž musí mířit právě na Sněžku. Krkonoše nabízejí stovky dalších krásných míst, tras a výletních cílů, které mohou nabídnout stejně zajímavý zážitek bez extrémního náporu turistů.

Právě odlehčení nejvytíženějším lokalitám může být jednou z cest, jak zachovat přístupnost hor a současně chránit jejich nejcennější části.

Správa KRNAP ostatně sama zdůrazňuje, že cílem není návštěvnost jednoduše omezovat, ale usměrňovat ji tak, aby lidé mohli hory navštěvovat a zároveň nebyla ohrožena jejich jedinečná příroda.

Debata o tom, zda by se to mělo do budoucna změnit, ale ukazuje, že problém masové návštěvnosti už není možné přehlížet. Sněžka je mimořádně cenným přírodním územím a zároveň jedním z největších turistických magnetů v Česku.