Místo pašeráků, vojáků a příběhů, které nezmizely v horách.

V sedle mezi Luční horou a Zadní planinou stojí jedna z nejznámějších krkonošských bud – Výrovka.

Dnes je vyhledávaným místem turistů putujících po hřebenech Krkonoš, její historie je ale mnohem dramatičtější. Místo, kde se dnes člověk zastaví na občerstvení, bývalo kdysi důležitým bodem na cestách pašeráků, financů i vojáků.

Výrovka leží v prostoru, kde se v minulosti křížila stará Slezská stezka s cestou ze Svatého Petra přes Dlouhý důl a Richtrovy boudy směrem k Peci pod Sněžkou. Strategická poloha z ní už od dávných dob dělala přirozené místo k odpočinku i pozorování okolí.

Už v 18. století zde stálo jednoduché přístřeší, které neslo německý název Tannenbaude, tedy Jedlová bouda. Zdržovali se tu také financové – celníci, kteří hlídali horské stezky a pátrali po pašerácích.

Právě s nimi může souviset i jeden z výkladů původu starého německého názvu Geiergucke, tedy „Supí vyhlídka“. Financům se totiž přezdívalo Geier – supi – a z tohoto označení mohl vzniknout i název místa.

Existuje ale také mnohem dramatičtější legenda.

Podle ní se nedaleko Luční boudy ukrýval pašerácký vůdce Georg Wenzel, přezdívaný Geirwanz. Jednoho večera čekal v polorozpadlé boudě na své kumpány. Do úkrytu však nečekaně vstoupil mladý financ. Pašerák se schoval na půdě.

Krátce nato přišla do boudy mladá dívka. Geirwanz v ní poznal svou vlastní dceru. Z jejího rozhovoru s financem pochopil, že muž odhalil jeho plány. Rozzuřený pašerák seskočil z půdy a dceru, která se snažila finance bránit, probodl dýkou.

Financovi se podařilo uprchnout a později se na místo vrátil s posilami. Čekal ho hrůzný pohled – pašerák byl oběšený nad tělem své zavražděné dcery.

Právě po něm měli jeho kumpáni údajně pojmenovat boudu Geiergucke.

A existuje ještě třetí vysvětlení. V místním německém nářečí se slovem Geier označovala také naše největší sova – výr velký. A právě od něj mohl vzniknout český název Výrovka.

Majiteli původní Výrovky se ovšem její spojení s pašeráky příliš nezamlouvalo. V první polovině 19. století proto nechal boudu zbourat. Strategicky významné místo však dlouho bez přístřeší nezůstalo.

O jeho další využití se postarali nejprve bratři Bönschové z Luční boudy, kteří usilovali o pronájem pozemku. Chtěli zde vybudovat jednoduchý přístřešek pro koňská spřežení, kde by se lidé mohli ukrýt před nepřízní počasí.

Nakonec ale dostal prostor mnohem významnější úlohu.

V roce 1926 rozhodlo československé ministerstvo národní obrany, že zde vybuduje vojenský srub určený pro výcvik lyžařských jednotek. S chátrajícím přístřeškem Výrovky byl propojen krytou chodbou a vznikla také sousední Havlova bouda s 36 pokoji.

Na její výstavbě se významně podílel generál František Havel, velitel zemského ženijního vojska, po němž také dostala své jméno.

Po dokončení připadla bouda lyžařskému klubu Svazu československých důstojníků. V roce 1938 zde dokonce krátce fungovala četnická stanice.

Za druhé světové války se Výrovka i Havlova bouda dostaly pod německou vojenskou správu. Po válce je převzala československá armáda a Výrovku si pronajal Jan Duben, který zde působil už za první republiky.

Horské prostředí přitom nesloužilo jen turistům. Armáda zde pořádala lyžařské kurzy a připravovala budoucí instruktory.

Jenže osud původní Výrovky byl zpečetěn.

17. října 1946 vypukl na Výrovce ničivý požár. Začalo hořet v dřevěném skladišti, kde byl mimo jiné zaparkovaný traktor a uskladněno velké množství nafty, benzínu, oleje, dehtu a dalších hořlavých materiálů.

Požár vypukl večer a dřevěná Výrovka mu nedokázala odolat. Na místo dorazili hasiči z Pece pod Sněžkou a Špindlerova Mlýna, kteří museli bojovat s ohněm pomocí kýblů.

Výrovka lehla popelem. Havlovu boudu se naštěstí podařilo zachránit.

Jenže ani ta neměla dlouhý život. 6. února 1947 ji pravděpodobně někdo úmyslně zapálil. Vyhořela a už nikdy nebyla obnovena.

Na místě původní boudy následně vznikl jednoduchý bufet s noclehárnou pro 30 lidí. Dlouhá léta jej vedl známý Jura Pachman.

Současná Výrovka přišla až později. V letech 1988 až 1990 zde polská stavební firma Budimex z Poznaně postavila nový objekt podle projektu trutnovského architekta Vokatého. Stavba tehdy vzbudila značné kontroverze.

Dnes Výrovka patří Klubu českých turistů a nabízí přibližně 35 lůžek.

A přestože se její podoba během staletí několikrát změnila, její význam zůstává. Stále stojí na místě, kde se potkávaly důležité horské cesty – kdysi pašeráků a vojáků, dnes především turistů mířících přes krkonošské hřebeny.

Výrovka tak není jen další horská bouda. Je to místo, kde se během staletí vystřídali pašeráci, financové, vojáci, lyžaři i turisté. A některé příběhy, které se zde odehrály, by vydaly na pořádně napínavou horskou knihu.

Zdroj: Historie krkonošských bud