HISTORIE: LUČNÍ BOUDA

Pokud existuje místo, které dokonale symbolizuje historii Krkonoš, pak je to právě Luční bouda.

Stojí v nadmořské výšce 1410 metrů na Bílé louce mezi Sněžkou a Studniční horou a po staletí odolává drsnému horskému počasí.

Je nejstarší horskou boudou v Krkonoších, jednou z největších v České republice a místem, kolem kterého se dodnes točí nespočet příběhů, legend i významných historických událostí.

Historie Luční boudy sahá až do první poloviny 17. století. Při přestavbě objektu v roce 1869 byl objeven kámen s letopočtem 1623, případně podle některých zdrojů 1625. Právě tento rok bývá považován za začátek nepřetržitého osídlení místa.

Historici se domnívají, že tehdy nešlo o podobu, jakou známe dnes. Pravděpodobně zde stávala jednoduchá dřevěná horská bouda sloužící pastevcům a lidem pohybujícím se po starých obchodních cestách mezi Čechami a Slezskem. Později byla přestavěna na pevnější kamenné stavení, které dokázalo lépe odolávat krkonošským zimám.

Vznik Luční boudy provází také několik pověstí. Jedna vypráví o mladém manželském páru, který utekl do hor za náboženskou svobodou a na Bílé louce si vybudoval nový domov. Druhá legenda hovoří o dvou šlechtických bratrech, kteří se po rodinném sporu usmířili a na místě postavili útulek pro poutníky, aby je chránil před nebezpečím hor.

Ať už byla skutečnost jakákoli, jisté je, že Luční bouda se velmi brzy stala důležitým bodem na horských trasách.

Prvním doloženým majitelem byl Christoph Erben, který boudu roku 1707 odkoupil od vrchlabského panství hrabat Morzinů. Součástí koupě byly nejen samotné budovy, ale také okolní louky, pastviny a hospodářská práva.

Už tehdy nebyla bouda jen zemědělským hospodářstvím. Sloužila rovněž jako přístřeší pro obchodníky, poutníky a cestovatele překonávající horské hřebeny. Dokládají to i tehdejší smlouvy, které hospodářům ukládaly povinnost poskytovat občerstvení a ubytování.

Po Erbenovi se zde vystřídala řada hospodářů – Bradlerové, Rennerové, Hollmannové či Häringové. Každý z nich přispěl k rozvoji boudy a jejímu postupnému rozšiřování.

Největší rozmach přišel na konci 19. století, kdy boudu převzala podnikavá rodina Bönschů. V té době už Krkonoše začínaly objevovat první turisté a Luční bouda se stávala jedním z nejvýznamnějších horských hotelů v regionu.

Rodina Bönschů investovala do modernizace, rozšíření ubytovacích kapacit i zlepšení služeb. Bouda nabízela komfort, který byl na tehdejší horské poměry mimořádný.

Na přelomu století zde pracovalo více než šedesát zaměstnanců. Denně se připravovalo až osm set teplých jídel a podobné množství jídel studených. V létě se na okolních loukách pásly desítky kusů dobytka a pro potřeby kuchyně se dováželo mléko z okolních horských bud.

Právě v této době se Luční bouda stala také centrem rozvíjejícího se lyžařského sportu.

Na začátku 20. století patřilo okolí Luční boudy mezi nejlepší lyžařské terény v celých Krkonoších. Dobové kroniky označují toto místo za doslova „vysokou školu lyžování“.

Lyžaři odsud vyráželi směrem na Studniční horu, Luční horu, Obří boudu nebo do Špindlerova Mlýna. Rozsáhlé pláně nabízely ideální podmínky jak pro začátečníky, tak pro zkušené sportovce.

Není náhodou, že právě Krkonoše se staly kolébkou českého lyžování a Luční bouda byla jedním z jeho hlavních center.

Historii Luční boudy výrazně poznamenal rok 1938. V noci z 1. na 2. října zachvátil budovu rozsáhlý požár, který ji téměř zničil.

Dodnes není zcela jasné, jak požár vznikl. Jedna verze obviňuje ustupující československé vojáky, jiná přisuzuje vinu příslušníkům sudetoněmeckého Freikorpsu. Jisté je pouze to, že škody byly obrovské a z budovy zůstaly jen části zdí.

Přesto se místní nevzdali. Obnova začala prakticky okamžitě a za pomoci značných finančních prostředků byla bouda během několika let znovu vystavěna.

Během války získala Luční bouda zcela jinou funkci. V jejích prostorách byl zřízen zajatecký tábor a objekt sloužil také k výcviku Hitlerovy mládeže a dalších složek nacistického režimu.

Po skončení války obsadila boudu československá armáda a Národní garda. Krkonoše tehdy zažívaly složité období plné přesunů obyvatelstva a změn vlastnických poměrů.

Dnes patří Luční bouda mezi nejnavštěvovanější místa Krkonošského národního parku. Je oblíbeným cílem turistů mířících na Sněžku, běžkařů, cyklistů i milovníků horské historie.

Přestože prošla mnoha proměnami, stále si zachovává svůj jedinečný charakter. Nabízí ubytování, restauraci, vlastní pivovar i možnost nahlédnout do historie místa, které přežilo války, požáry, horské vichřice i stovky krutých zim.

Když dnes návštěvníci vystoupí na Bílou louku a před nimi se objeví mohutná silueta Luční boudy, málokdo si uvědomí, že stojí na místě, jehož příběh se začal psát před více než čtyřmi stoletími.

Právě tato historie, propojená s nádhernou krkonošskou krajinou, dělá z Luční boudy jedno z nejvýznamnějších a nejpůsobivějších míst celých Krkonoš

Zdroj: Historie krkonošských bud (vydala Správa Krkonošského národního parku v roce 2016)