HISTORIE: PETROVKA

Historie Petrovky sahá hluboko do minulosti, kdy na hřebenech Krkonoš ještě neexistovaly turistické chaty. Původně šlo pouze o jednoduchou letní boudu, která sloužila pastevcům starajícím se o stáda dobytka během letní pastvy.

První stavba byla velmi prostá – dřevěný přístřešek poskytující základní ochranu před nepřízní počasí. Přes zimu zůstávala opuštěná a její okna i dveře se pečlivě zatloukaly, aby odolala větru a sněhovým závějím.

Turisté tehdy do hor téměř nezavítali. Vedle pastevců se zde objevovali pouze hledači drahých kovů, bylináři nebo pocestní, kterým hospodáři nabídli skromné občerstvení v podobě mléka, másla či sýra. Přespávalo se na seně.

Petrovka stojí na jedinečném místě těsně nad hranicí lesa na jihovýchodním svahu Dívčích kamenů, prakticky uprostřed hlavního krkonošského hřebene.

Odtud se otevírají nádherné výhledy:

- na sever směrem k Jelení Hoře a vrchu Ślęża,

- na jih přes Kozí hřbety, Zlaté návrší až do údolí Labe.

Bouda stála přímo na historické hranici mezi Čechami a Slezskem, dnes mezi Českou republikou a Polskem.

Petrovka získala své jméno po starém krkonošském rodu Pittermannů, jehož příjmení se postupem času zkomolilo právě na označení "Petrovka".

První písemná zmínka o boudě pochází z období třicetileté války. V horských knihách vrchlabského panství je zaznamenáno, že Eliáš Zinecker získal pozemek a vystavěl dům na Slezské stezce.

Právě rod Zineckerů se později stal s historií Petrovky neodmyslitelně spojen.

Zásadní zlom nastal roku 1811, kdy se Petrovka změnila z letního přístřešku na celoročně obývanou boudu.

Vznikla kamenná stáj, roubená obytná část z mohutných smrkových trámů a typická šindelová střecha s krytou verandou. Hlavním zdrojem obživy zůstával chov dobytka.

Současně však začínala přibývat první vlna návštěvníků, kteří objevovali krásu Krkonoš.

V létě roku 1847 na Petrovce pobývali bratři Josef a Quido Mánesové.

Oba zde vytvořili řadu skic a krajinářských studií. Josef Mánes zachytil boudu na kresbě Vítání hosta na Petrově boudě, jeho bratr Quido vytvořil známou kolorovanou kresbu Vítání hostů na Petrově boudě v Krkonoších (Vlašští muzikanti).

Dodnes patří tato díla mezi nejcennější výtvarná svědectví o tehdejší podobě Krkonoš.

První skutečné pokoje pro hosty vznikly až roku 1866.

Veškerý stavební materiál se musel na hřeben dopravovat ručně, protože žádná cesta k boudě nevedla.

Petrovka se rychle stávala oblíbeným cílem návštěvníků. Přibyla telegrafní stanice, později telefon, kvalitní kuchyně i rozsáhlý sklep. Rostoucí zájem turistů si vyžádal další rozšíření.

V letech 1886–1888 vyrostla vedle původní stavby nová budova s prostornou jídelnou, třiceti pokoji a moderním zázemím.

Koncem 19. století se Petrovka stala jedním z nejvýznamnějších center zimní turistiky v Krkonoších.

Nejoblíbenější atrakcí byly slavné jízdy na rohačkách. Hosté přijeli ze slezské strany na saních tažených koňmi, po obědě sjížděli se zkušenými horaly do Špindlerova Mlýna a odtud se opět vraceli zpět na hřebeny.

Šlo o zážitek, který tehdy neměl obdoby.

Petrovka sehrála významnou roli také v historii českého lyžování.

Okolo roku 1880 sem bratři Krausové přivezli z Norska první lyže. Pokusy o jízdu sice příliš nevyšly, ale právě zde se začala psát historie krkonošského lyžařského sportu.

Dne 20. ledna 1897 navštívil Petrovku pruský princ Jindřich Pruský.

Na hřeben dorazil se slavnostním doprovodem čítajícím 48 saní. Na Petrovce jej přivítali představitelé Krkonošského spolku i vrchlabského okresu.

Po slavnostním obědě sledoval vojenskou ukázku tehdejších lyžařských jednotek, která se odehrávala přímo na zasněžených svazích pod boudou.

Událost patřila mezi největší společenské akce tehdejších Krkonoš.

Na začátku 20. století prošla Petrovka rozsáhlou přestavbou.

Vznikly:

- vytápěné pokoje,

- centrální topení,

- vlastní vodovod,

- plynové osvětlení,

- telefon,

- poštovní úřad,

- moderní restaurace.

Později přibyla elektřina, chladírny, prádelna, sportovní obchod, kadeřnictví i další služby.

Ve své největší slávě nabízela Petrovka:

- 64 pokojů,

- přibližně 100 lůžek,

- až 50 zaměstnanců během hlavní sezóny.

Patřila mezi nejluxusnější horské hotely celých Krkonoš.

Ve 20. a 30. letech minulého století byla Petrovka živým společenským centrem.

Pořádaly se zde taneční čaje, hrála živá hudba a později i gramofon. Mnoho hostů se sem pravidelně vracelo a získat volný pokoj bylo během sezóny téměř nemožné.

Bouda měla pověst místa s výbornou kuchyní, přátelskou atmosférou a nádhernými výhledy.

Události druhé světové války znamenaly konec zlaté éry Petrovky.

Po Mnichovské dohodě byla bouda opuštěna, později znovu otevřena, ale válečná léta znamenala výrazný úpadek turistického ruchu.

Po roce 1945 byli poslední členové rodiny Zineckerů odsunuti a Petrovka přešla pod českou správu.

Tím skončila více než tři století trvající historie jedné rodiny spojené s touto legendární horskou boudou.

Petrovka nebyla jen horskou chatou. Byla místem, kde se setkávali pastevci, horalé, umělci, turisté, lyžaři i významní hosté z celé Evropy.

Právě zde se odehrávaly první kapitoly zimní turistiky v Krkonoších, vznikala slavná výtvarná díla a rodily se tradice, které dodnes tvoří neopakovatelnou atmosféru našich nejvyšších hor.

Přestože dnes už původní Petrovka neexistuje v podobě, jak ji znaly celé generace návštěvníků, její příběh zůstává jedním z nejvýznamnějších svědectví o historii života na krkonošských hřebenech.

Zdroj: Historie krkonošských bud