Její příběh začal už v roce 1784, kdy na svazích pod Malým Šišákem vyrostla první horská bouda v oblasti dnešních Špindlerových Bud.

Jen málokteré místo v Krkonoších má tak bohatou historii jako Stará Erlebachova bouda. Její příběh začal už v roce 1784, kdy na svazích pod Malým Šišákem vyrostla první horská bouda v oblasti dnešních Špindlerových Bud. Po téměř dvě stě let sloužila pastevcům, horalům i turistům a stala se jedním ze symbolů života na krkonošských hřebenech.

Stavení postavil v roce 1784 Ignaz Hollmann jako jednoduchou horskou boudu určenou především pro pastevce a jejich dobytek. V letních měsících zde hospodáři využívali okolní horské louky, sklízeli seno a starali se o stáda. Bouda nesla číslo popisné 109, které si zachovala až do svého zániku.

Po více než sto let se střídali hospodáři výhradně z rodu Hollmannů. Teprve v roce 1885 nastala významná změna.

Dne 12. ledna 1885 koupil boudu Franz Erlebach, rodák ze Svatého Petra a jeden z nejuznávanějších horských vůdců své doby.

Do té doby působil jako správce boudy U Sněžných jam, kde měl na starosti nejen provoz objektu, ale také tehdejší meteorologickou stanici. Krkonoše znal dokonale a díky svým zkušenostem se stal vyhledávaným průvodcem. Společně s Johannem Kirchschlagerem patřil mezi nejlepší horské vůdce na české straně Krkonoš a provázel i známého německého spisovatele Bertholda Lessenthina, autora jedné z nejvýznamnějších knih o zimních Krkonoších.

Franz Erlebach byl také zručným řemeslníkem – vyráběl lehké dřevěné sněžnice, které se prodávaly téměř ve všech horských boudách.

Právě Franz Erlebach proměnil původní hospodářskou boudu v místo, kde se mohli zastavit turisté. Nabízel jim jednoduché občerstvení i možnost přenocování, čímž položil základy budoucí horské turistiky v této části Krkonoš.

Název Erlebachova bouda se začal objevovat na pohlednicích až před první světovou válkou. Ve 20. letech 20. století pak vedle původního objektu vznikla nová budova nazvaná Nová Erlebachova bouda. Aby se obě stavby odlišily, začalo se staršímu objektu říkat Stará Erlebachova bouda.

Původní bouda byla krásnou ukázkou tradiční krkonošské lidové architektury.

Roubená stavba měla rozměry přibližně 8 × 14 metrů, šindelovou střechu a jednoduché vnitřní uspořádání. Ze síně se vstupovalo do obytné světnice i do chléva. Dominantou interiéru byla velká kachlová kamna, kolem nichž vedla lavice. Nechyběla máselnice, nádoby na zpracování mléka ani typické dřevěné vybavení horských bud.

Po rozsáhlé přestavbě ve 20. letech přibyly hostinské pokoje i nová restaurace. Bouda mohla nabídnout ubytování třinácti hostům v pokojích a dalších dvacet míst v jednoduché společné noclehárně.

Život na Erlebachově boudě se po generace řídil rytmem hor.

Hospodáři chovali dobytek, obdělávali okolní louky a připravovali seno na dlouhé zimní měsíce. Voda z horského potoka sloužila nejen k chlazení mléka, ale také k důmyslnému zavlažování luk. Seno se ručně kosilo krátkými horskými kosami, nosilo se v plachtách na půdu a palivové dřevo se nechávalo několik let vysychat.

Právě soběstačnost byla pro horské hospodářství naprosto nezbytná.

Druhá světová válka zasáhla i Erlebachovu boudu. Její tehdejší správci museli odejít do českého vnitrozemí a po válce se změnily majetkové poměry.

Po komunistickém převratu byla bouda postupně podřízena státním hospodářským plánům a v roce 1961 ji stát původním majitelům zabavil. Objekt následně převzal podnik zahraničního obchodu Centrotex.

Přesto zde ještě několik let pokračoval ve správě František Kukačka-Erlebach, adoptivní syn Karolíny Erbenové, která boudu po rodině Erlebachových převzala.

V 70. letech byl technický stav původní stavby natolik špatný, že byla označena za nevyhovující. Přestavba se nakonec neuskutečnila a v roce 1978 padlo rozhodnutí o demolici.

Na jejím místě vyrostl nový rekreační objekt, z něhož se postupně vyvinul dnešní známý hotelový komplex Erlebachova bouda.

Přestože původní roubená stavba už neexistuje, její odkaz v Krkonoších zůstává. Příběh Staré Erlebachovy boudy připomíná dobu, kdy horské boudy nebyly jen turistickými zastávkami, ale především domovem lidí, kteří dokázali žít v drsných podmínkách hor a vytvořili jedinečnou kulturu krkonošských hřebenů.

Dnes sem návštěvníci míří za krásnými výhledy, klidem a horskou atmosférou. Málokdo ale tuší, že právě zde se psal jeden z nejzajímavějších příběhů krkonošského budařství.

Zdroj: Historie krkonošských bud