MASARAKOVA SILNICE NA ZLATÉ NÁVRŠÍ: BYLA DOKONČENA PŘED 90 LETY

Horská silnice prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka byla slavnostně otevřena 6. září 1936.

Dnes je cesta na Zlaté návrší spojena především s pěšími turisty, cyklisty a výhledy do krkonošské krajiny. Ještě před několika desetiletími však vypadala situace úplně jinak. Po Masarykově horské silnici běžně projížděla auta a její nejvyšší partie na Zlatém návrší bývala plná návštěvníků.

Horská silnice prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka byla slavnostně otevřena 6. září 1936. Její výstavba trvala 5 let a patřila k mimořádně náročným stavebním projektům své doby. Desítky serpentin, rozsáhlé terénní úpravy a práce ve vysoké nadmořské výšce výrazně proměnily původní podobu krkonošské krajiny.

Ve 30. letech byla původní silnice ve velmi špatném stavu. Výstavba nové komunikace zároveň přinesla práci stovkám lidí v době hospodářské krize a vysoké nezaměstnanosti.

První úsek se začal upravovat v srpnu 1931, kdy práce získala na starost firma Fuka a Moravec. Další část se budovala v letech 1932 a 1933 a poslední úsek byl dokončen 10. srpna 1936.

Stavět v nadmořské výšce kolem 1 050 metrů přitom nebylo jednoduché. Kvůli klimatickým podmínkám bylo možné pracovat pouze přibližně 5 měsíců v roce. Na stavbě se podílely stovky dělníků a brigádníků, z nichž někteří docházeli za prací pěšky mnoho kilometrů.

Dobové záznamy připomínají, že podmínky nebyly jednoduché. Pracovníci se museli vyrovnávat s náročným terénem, počasím i skromným zázemím. Přesto byla práce v době krize velmi žádaná – o každé volné místo se ucházelo mnoho zájemců.

Výstavba silnice měla také významný vojenskostrategický důvod. V době rostoucího napětí v Evropě a sílícího nacistického Německa měla umožnit rychlejší přesun vojenské techniky a zároveň usnadnit budování československého opevnění v oblasti krkonošských hřebenů.

Strategický význam získala silnice zejména v souvislosti s výstavbou německé „sudetské silnice“, která měla procházet severním úpatím Krkonoš. Československé vojenské velení proto věnovalo dopravnímu propojení této oblasti značnou pozornost.

Osud silnice však přinesl poněkud ironický zvrat. Po dokončení v roce 1936 měla sloužit především k ochraně republiky a rychlému přesunu československých jednotek. O 2 roky později ale stejná komunikace usnadnila postup německých jednotek do nitra Krkonoš po obsazení pohraničí.

Po otevření se Masarykova horská silnice rychle stala oblíbeným cílem motorizovaných návštěvníků hor. Dochovaly se fotografie a pohlednice, na nichž je vrcholová partie na Zlatém návrší zaplněna automobily.

Dnes by podobný pohled působil téměř neuvěřitelně. Po silnici, která vede k Vrbatově boudě, se už běžný návštěvník autem nedostane. Pro veřejnou automobilovou dopravu byla komunikace uzavřena v roce 1996 a postupně se tak vrátila především pěším turistům.

Na historickém snímku ze Zlatého návrší z roku 1945 ještě navíc nenajdeme jednu z dominant, kterou si s tímto místem spojujeme dnes – Vrbatovu boudu. Ta byla postavena až později, v roce 1964.

V popředí naopak vévodí Mohyla Hanče a Vrbaty, připomínající tragickou událost z března 1913, kdy během sněhové vánice zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata.

Masarykova horská silnice tak není jen obyčejnou komunikací. Je svědectvím doby, kdy se Krkonoše rychle měnily, rostl význam automobilové dopravy a zároveň se nad Evropou stahovala válečná mračna.

Její výstavba výrazně zasáhla do krkonošské krajiny, ale zároveň se stala důležitou součástí historie regionu. Dnes už po ní automobily běžně nejezdí a Zlaté návrší má úplně jinou atmosféru.

Masarykova horská silnice ale letos nepíše jen historický příběh. Od 31. srpna 2026 probíhá její rozsáhlá rekonstrukce, která se dotkne úseku mezi Horními Mísečkami a Vrbatovou boudou. Práce jsou naplánovány až do 31. října 2026.

Úplná uzavírka se týká veškeré dopravy včetně cyklistů a potrvá přibližně 2 měsíce. Rekonstrukci zajišťuje Liberecký kraj, který do opravy investuje bezmála 21 milionů korun.

Opravován bude celý úsek v délce 5,46 kilometru. Součástí prací je nový asfaltový povrch, recyklace podkladních vrstev za studena, čištění propustků a úprava autobusového zálivu i výhyben. Obnovena bude také původní kamenná mozaiková dlažba na ploše přibližně 750 m².

Zdroj foto: kalendář Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi po zemi, na vodě i vzduchem, 2013