HISTORIE: BOUDA U BÍLÉHO LABE
Cesta podél vody, která vypráví příběh hor.
K Boudě se dostaneme trasou ze Špindlerova Mlýna směrem k Dívčím lávkám, kde se před vámi otevře působivý soutok Labe a Bílé Labe. Odtud pokračujte po modře značené trase, kterou upravila Správa KRNAP tak, aby byla přístupná i pro vozíčkáře. Už za necelou hodinu dorazíte k malebné Boudě u Bílého Labe.
Cesta sama o sobě je zážitkem. Provází vás šum horské řeky i série působivých vodopádů – Velký vodopád, Velký skok, Balvanový, Dlouhý i Plotnový vodopád. Každý z nich má své kouzlo a dohromady vytvářejí jedinečnou kulisu divoké krkonošské přírody.
Bouda stojí na místě, kde se Bílé Labe setkává s jedním ze svých hlavních přítoků – Čertovou strouhou. Její vznik přitom úzce souvisí s dramatickou historií hor. V roce 1897 zasáhla Krkonoše ničivá povodeň, která zásadně proměnila zdejší krajinu. Koryta řek byla zanesená balvany a kmeny stromů, břehy podemleté a údolí zpustošené.
Rakousko-uherská monarchie následně zahájila rozsáhlé úpravy horských toků. V údolí Bílého Labe pracovaly stovky dělníků – místních i odborníků z Tyrol a Itálie, ale také vojáci a vězni. Řeka se čistila, prohlubovala a zpevňovala kamennými prvky, jako jsou prahy či přepážky. K údržbě náročného nářadí sloužily dvě kovářské dílny, z nichž jedna stála právě poblíž ústí Čertovy strouhy.
Kolem roku 1900 zde vyrostl sklad materiálu a provizorní ubytování. Zároveň byla upravena přístupová cesta, která vedla až k Luční boudě a nesla jméno vrchlabského děkana Václava Webera. Přesto práce komplikovaly přívalové deště a část již hotových úprav musela být znovu vybudována.
Jakmile byly práce dokončeny, začali si údolí rychle osvojovat turisté, které lákala nespoutaná příroda i vodopády. Jeho potenciál využil podnikatel Václav Hollmann, který zde v roce 1913 postavil první jednoduchou budovu. Turisté si tu mohli odpočinout u venkovních stolů a zaposlouchat se do hukotu řek před výstupem na hřebeny.
Postupem času Hollmann boudu rozšířil, zavedl lepší služby, a dokonce vybudoval malou vodní elektrárnu. V roce 1928 získala bouda jméno Weisswassergrundbaude. Provozoval ji až do odsunu po druhé světové válce.
V poválečných letech se objekt dostal pod správu státních lesů a později Klub českých turistů. Sloužil jak turistům, tak rekreantům a sezónním pracovníkům. V 70. letech nabízel až 45 lůžek.
Novou kapitolu přinesl rok 1996, kdy zde Správa KRNAP vybudovala naučnou stezku podél Čertovy strouhy. Ta návštěvníkům přibližuje unikátní vodohospodářské stavby, které vznikly právě po ničivé povodni na konci 19. století.
Dnes je Bouda u Bílého Labe nejen příjemným místem k odpočinku, ale i živou připomínkou toho, jak se člověk i příroda dokázali vyrovnat s jednou z největších katastrof, jaké kdy Krkonoše zažily.
Zdroj: Historie krkonošských bud
